Dokumenty

Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie (Usnesení vlády ČR č. 302 ze dne 31.3.2004) Programy rozvojové spolupráce s prioritními zeměmi na období 2006 - 2010 Angola Bosna a Hercegovina Jemen Moldavsko Mongolsko Srbsko a Černá Hora Vietnam Zambie

Programová spolupráce

Programy spolupráce s prioritními zeměmi představují podle Zásad zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU nosnou součást zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Programy rozvojové spolupráce jsou komplexními nástroji rozvojové spolupráce, jejichž cílem je přispět k zlepšování situace buď v rámci vybraných sektorů v partnerských zemích (sektorové programy), nebo partnerských zemích jako celku. Programy mohou mít podobu souboru logicky vzájemně provázaných projektů, které přispívají k plnění rozvojových priorit partnerských vlád. Alternativou je podpora sektorových politik partnerských vlád prostřednictvím rozvojového dialogu o optimalizaci sektorových politik spojeného s technickou pomocí a finanční podporou vázanou na ověřitelné indikátory. Oproti izolovaným projektům mají programy rozvojové spolupráce vyšší dopad, efektivnost a udržitelnost. Také vedlejší přínosy rozvojové spolupráce (příspěvek ke zlepšování vzájemných vztahů) jsou vyšší.

ČR přechází od poskytování pomoci ve formě izolovaných projektů k programům rozvojové spolupráce jak ve snaze zvýšit efektivnost a transparentnost rozvojové spolupráce, tak v souvislosti s novým zákonem o veřejných zakázkách č. 40/ 2004 Sb. Nový zákon na rozdíl od předešlého zákona č. 199/ 1994 Sb. neobsahuje výjimku pro projekty rozvojové spolupráce a jeho ustanovení jsou tak na oblast rozvojové spolupráce plně aplikovatelná. Dosavadní systém, v jehož rámci sami realizátoři identifikovali projekty, tak byl nahrazen mechanismem, v němž stát definuje, kde a jakým způsobem se hodlá angažovat, a na identifikované záměry poptává realizátory. V této souvislosti byla příprava programů rozvojové spolupráce vyhodnocena jako optimální nástroj. Programy rozvojové spolupráce také zvyšují předvídatelnost pomoci a umožní tak všem aktérům (státní správě ČR, institucím v partnerských zemích i českým realizátorům) lépe plánovat své aktivity.

V případě české rozvojové spolupráce se budou přinejmenším ve střednědobé perspektivě programy spolupráce s jednotlivými zeměmi skládat ze sektorových programů, které nemusejí být nutně logicky provázány. Sektorové programy mají charakter vzájemně provázaných projektů přinejmenším v současné době nikoliv příspěvků do rozpočtu partnerských zemí na realizaci sektorových politik.

Prvním krokem k přechodu na poskytování rozvojové pomoci ve formě programů byla identifikace teritoriálních priorit pro rozvojovou spolupráci. Na základě posouzení řady faktorů (míry potřebnosti rozvojové pomoci odrážející zejména míru rozvinutosti partnerských zemí, kapacity pro efektivní spolupráci, tradice rozvojové spolupráce, počtu bývalých stipendistů, existence českého zastupitelského úřadu apod.) definovala vláda svým usnesením č. 302 ze 31. března 2004 osm prioritních zemí pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci. Jsou jimi Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko a Černá Hora, Vietnam a Zambie. Za střednědobé teritoriální priority vláda označila Afghánistán a Irák.

Pro osm prioritních zemí byly vypracovány programy rozvojové spolupráce, kterými se ZRS ČR začala řídit od 1. ledna 2006.

Součástí procesu přípravy programů rozvojové spolupráce je analýza relevantních dokumentů, konzultace s relevantními aktéry rozvojové spolupráce v ČR i v partnerské zemi a formulace dokumentu definujícího program spolupráce.

Pokud jde o relevantní dokumenty, je pro přípravu strategií rozvojové spolupráce zvláště důležitá analýza priorit vlády partnerské země. Tyto priority bývají zpravidla zformulovány v dokumentu definujícím strategii omezování chudoby (Poverty Reduction Strategy Paper - PRSP) nebo v obdobném dokumentu. Dále byla analyzována data o makroekonomické, politické a sociální situaci partnerské země. Jako zdroje byly využity především informace mezinárodních finančních institucí. Podrobně byly prostudovány také rozvojové aktivity ostatních donorů, zejména Evropské komise a členských států EU.

Cílem konzultací s relevantními českými aktéry rozvojové spolupráce bylo na jedné straně zajistit přijatelnost programu z jejich strany, na druhou stranu pak identifikovat oblasti, kde ČR disponuje zvláště silnými kapacitami pro rozvojovou spolupráci.

K zapojení institucí v partnerské zemi do procesu přípravy programu spolupráce slouží tzv. programovací mise. V rámci programovací mise se členové pracovní skupiny pro přípravu programů spolupráce doprovázeni pracovníkem zastupitelského úřadu setkávají s představiteli státní správy na centrální a regionální úrovni, se zástupci donorské komunity, mezinárodních a nevládních organizací a dalšími relevantními aktéry. Se zástupci státní správy na centrální úrovni jsou diskutovány vládní priority partnerské země, možnosti ČR a vhodné regionální zaměření české rozvojové intervence. S regionálními představiteli státní správy jsou projednávány rozvojové priority na regionální úrovni. Postoje poskytovatelů rozvojové pomoci, jejich aktivity a zkušenosti s rozvojovou spoluprací bývají diskutovány se zástupci bilaterálních i multilaterálních donorů. Konzultace probíhají zpravidla také s nevládními organizacemi, univerzitami a dalšími relevantními aktéry.

Na základě analýzy relevantních dokumentů a informací získaných v procesu konzultací byly pro rozvojovou spolupráci v letech 2006-2010 naformulovány programové dokumenty s následující strukturou:

• shrnutí
• cíle a principy ZRS ČR
• důvody pro volbu partnerské země
• hospodářská, politická a sociální situace v partnerské zemi
• rozvojové priority vlády partnerské země
• rozvojové intervence ostatních donorů
• střednědobé priority rozvojové spolupráce
• prioritní sektory rozvojové spolupráce
• geografické zaměření spolupráce
• indikativní přehled oblastí rozvojových intervencí
• institucionální rámec, řízení a implementace programu
• evaluace a monitoring programu

Do přípravy programů rozvojové spolupráce na období 2006-2010 byly zapojeny Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí, teritoriální odbory MZV, Zastupitelské úřady ČR v prioritních zemích, jednotlivá resortní ministerstva a Rozvojové středisko.

Vzhledem k tomu, že Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie stanovily odpovědnost jednotlivých ministerstev za projekty realizované v jejich gesci, byla role jednotlivých ministerstev v přípravě prvních programů rozvojové spolupráce nezastupitelná. Výběr optimálních sektorů spolupráce s jednotlivými partnerskými zeměmi tedy vycházel vedle priorit partnerské vlády i z toho, ve kterých prioritních zemích spolupráci preferovala jednotlivá ministerstva.

Úlohou zastupitelských úřadů bylo v rámci možností zahájit a udržovat rozvojový dialog s vládou partnerské země, koordinovat postup s donorskou komunitou v zemi (mj. v rámci EU) a shromažďovat relevantní dokumenty. Nezastupitelnou roli sehrály ZÚ při přípravě programovacích misí a při jejich realizaci.

Rozvojové středisko koordinovalo proces přípravy programů rozvojové spolupráce - zformovalo pracovní týmy pro přípravu programů, zajistilo analýzu relevantních dokumentů. Bylo také odpovědné za finalizaci programových dokumentů.

Příslušné teritoriální odbory MZV a Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci MZV zajistily kompatibilitu programů rozvojové spolupráce s prioritami zahraniční politiky ČR.